Z činnosti členů fotoklubu Jan Zdichynec, Miroslav Lepeška a Jan Andrš. Zrealizovali jsme dvě výstavy fotografky LUCIE KRISTÍNOVÉ.

Práce, které nám Lucie ukázala na svém profilu na instagramu z projektu Erasmus+, mne zaujaly. Při prvním rozhovoru, kdy Lucie představila podrobnosti za jakých fotografie v projektu vznikaly a myšlenkové cesty, které vedly k výsledkům naznačovaly, že má schopnost zachytit v krátkém čase záběry jež osloví diváka. Hned na první schůzce jsme se dohodli na spolupráci a realizaci výstavy. Nakonec se shodou okolností podařilo zrealizovat výstavy hned dvě. Po úspěšné instalaci jsme se dohodli i na fotografické spolupráci a první výsledky se již dostávají na světlo. Zatím si lze do konce května prohlédnout výstavu ve Vršovicích a do koce prázdnin výstavu v knihovně v Čáslavi.

ML

Lucie o projektu a výstavách:

Focení je už pěknou řádku let mým velkým koníčkem. Unikám stresu a učím se žít přítomným okamžikem, který se snažím zachytit na svých snímcích. Především se zaměřuji na detaily, na to, co lze snadno přehlédnout vlivem rozptýlení okolními jevy. Klid nacházím v prostředí lesa, který je také mým hlavním „modelem“, respektive jeho jednotlivé části v podobě stromů, listů a rostlin.
Na přelomu března a dubna tohoto roku jsem se zúčastnila svého prvního Erasmu. Tím byl projekt s názvem Seeing Beyond: Youth Exchange on Mindful Photography, konající se v malebné Kubasově chalupě v Sudislavi nad Orlicí. Se skoro 40 dalšími lidmi z Itálie, Ukrajiny, Gruzie, Severní Makedonie a Rumunska jsme objevovali procesy dějící se jak kolem, tak uvnitř nás. Celkem 10 dní jsme strávili prací na sobě, rozvíjeli otevřenost, soucit a vděčnost ať už formou meditace nebo různých fotografických zadání. V těch jsme přenášeli své pocity, myšlenky a zkušenosti do umělecké podoby.
Po projektu následovala jakási diseminace, kterou jsme měli za úkol program Erasmus+ jednoduše dostat více do povědomí svého okolí. Tam se poprvé objevila myšlenka výstavy, pro mě nejpřínosnější formy propagace. Avšak jako člověk do té doby zvyklý si tisknout fotky maximálně pro osobní účely jsem v tom zpočátku dost tápala. Proto jsem se obrátila na facebook skupinu Čáslav, kde se mi na pomoc nabídl Jan Zdichynec, člen čáslavského fotoklubu a fotograf, který má s výstavami mnoho zkušeností. Po hovoru vysvětlujícím základní věci, jež jsou potřeba ohledně pořádání výstavy vědět, jsem byla pouze utvrzena v tom, že se do toho chci pustit.
A tak celý proces začal. Během nich mi byl neskutečně nápomocen Miroslav Lepeška, člověk, který se mnou strávil desítky hodin v ateliéru přípravou a následnou realizací mých výstav. Jako profesionál v oboru mi byl schopen poskytnout odbornější pohled na mé fotky, podělit se o své zkušenosti a zasvětit mě do celého procesu, který mě čekal – od výběru fotek, přes jejich předtiskovou úpravu a následný tisk provedený za pomoci Jana Andrše, úpravu, (neskutečně časově a psychicky náročné) vyměřování na podkladový papír a zarámování, po konečný převoz fotek na místa výstav a jejich naaranžování.
A výsledky mé práce můžete spatřit na mých dvou momentálně probíhajících výstavách.
Lehký dotek Erasmu se nachází v pražském Prostě kafe ve Vršovicích. Zde mi bylo umožněno vystavit celkem 21 fotografií, z toho 5 pořízených právě na Erasmu a zbytek na mých toulkách lesem. Ten pocit vidět svou práci ve fyzické podobě a navíc vystavenou veřejnosti je nepopsatelný! Do té doby jsem byla zvyklá ji pouze sdílet prostřednictvím Instagramu, kde si pod jménem @menauryt tvořím takové své pomyslné portfolio.
Druhá, na Erasmus více zaměřená, výstava se nachází v čáslavské knihovně. Celkem 16 fotografiemi poskytuji náhled do hlavního záměru projektu a také do svých pocitů a pojetí zadání. Chtěla bych Erasmus, jakožto formu rozvoje, kterou lze za malý peníz cestovat po Evropě, poznat nespočet nových lidí a vytvořit nezapomenutelné vzpomínky, jen vychválit a doporučit.